Zorka a nové štěně...

Říkala jsem že napíšu samostatný článek o fence Zorce. Měla 12 let. Tento rok v létě by jí bylo 13 let. Už byla slepá, skoro neslyšela a špatně se jí chodilo. Měla zánět kyčle nebo čeho. Zavolali jsme veterináře. Ten nám dal léky. Mamka mu ještě říkala že má nějakou bulku na břiše. To zavrhl. Řekl, že to je jenom nějaká sraženina nebo něco podobného. Ještě jsme mu řekli, že hodně pije. Měli jsme jí to pití omezit!!! Nešlo to...Pořád chtěla moc pít....Potom se stratila. Mysleli jsme, že je v boudě. Už moc z  boudy nevylézala. Sestra tam potom vlezla a zjistila že tam není. Šli jsme ji hledat. Nebylo to poprvé co se stratila. Ale to jsme ji našli vedle domu naší babičky. Teď jsme se zeptali jedné paní. Ta nám řekla, že ji odvezli do útulku. Když se tam taťka jel podívat-nebyla tam. Řekli nám, že ji odvezli k veterináři. Když jsme mu zavolali- řekl nám  tu nejhorší zprávu. Umřela. Veterinář ji musel uspat. Prý zvracela, byla podchlazená. A! Měla cukrovku. Proto chtěla pít. A my jsme jí to měli omezit....Měla ještě malinký nádor někde u žaludku. Léčba by byla hrozně drahá a u fenky která má 12 let-nesmyslná. A tohle je Zorka. Vyfotila jsem jí pomocí mobilu. Proto je rozmazaná.

No a teď moje štěňátko. První jsem ho nechtěla. Plakala jsem. Potom mi začalo být smutno. Dlouho jsem o tom nepřemýšlela. No dlouho. Zorka umřela někdy v lednu. Inzeráty jsem začala hledat v dubnu. Budeme mít opět křížence- Appenzellského salašnického psa a neznámého. Jmenuje se Eliška. Stejně jako moje kočka. Ale ta slyší i na Micku. Má tak 30 centimetrů. Teď má cca 7-8 měsíců. Je úžasná. Ještě ji teda nemáme doma. Byli jsme se na ni podívat. Asi příští týden si ji vezmem. Čekám až mi na email napíšou ohledně kotce. Dám jsem nějaké fotky a až ji budeme mít, tak další pokud bude zájem.